Balada

Babička se ptá
Proč já nenajdu sobě ženy
Proč žiji sám, jako ten bloud
Jsem prý pacholek rozjívený
Však připravený na chomout
Mám jako ryba s proudem plout
Ať lidmi nejsem vyvržený
Rod náš nenechat zaniknout
A potomstvem být zajištěný
Ach, jak příkrý je tento její soud!
Copak neráčí si vzpomenout?
Když byl jsem touhou uchvácený
Když hlavu popletly mi ženy
Pro lásku já hořel jako troud
A nedalo se mi vyhasnout!
Však potom přišel chladný proud
Růžové brýle šly pryč ze scény
Já zrak svůj mohl rozvinout
A zjistit, jak jsem pomýlený!
Vždyť její duše – temný kout
A její slova jak pár pout!
Tu byl jsem jako vyměněný
Tu mohl jsem se zase hnout
A svoboda měla nové ceny
Už nechtěl jsem ji odvrhnout!
A tak žiji sám, jako ten bloud
A babička mi dělá scény
Že nechce se mi pod chomout
Že jsem pacholek rozjívený