Babička se ptá Proč já nenajdu sobě ženy Proč žiji sám, jako ten bloud Jsem prý pacholek rozjívený Však připravený na chomout Mám jako ryba s proudem plout Ať lidmi nejsem vyvržený Rod náš nenechat zaniknout A potomstvem být zajištěný Ach, jak příkrý je tento její soud! Copak neráčí si vzpomenout? Když byl jsem touhou uchvácený Když hlavu popletly mi ženy Pro lásku já hořel jako troud A nedalo se mi vyhasnout! Však potom přišel chladný proud Růžové brýle šly pryč ze scény Já zrak svůj mohl rozvinout A zjistit, jak jsem pomýlený! Vždyť její duše – temný kout A její slova jak pár pout! Tu byl jsem jako vyměněný Tu mohl jsem se zase hnout A svoboda měla nové ceny Už nechtěl jsem ji odvrhnout! A tak žiji sám, jako ten bloud A babička mi dělá scény Že nechce se mi pod chomout Že jsem pacholek rozjívený