….já….

(1. sloka)
Honzík na motorce rád jezdí ven,
v rychlosti s větrem, to je jeho sen.
Zvířátka kolem, šťastný smích,
v srdci má radost, v duši klidný břich.
(REFRÉN)
Honzík, Honzík, srdce mu bije,
motor se šeptá, když vítr hvízdne v síle.
Ale doma čeká, manželka hned,
"Počítač už stačí, teď se jdi věnovat zen!"
(2. sloka)
Na stole hry, pixelové sny,
když hraje dlouho, v obličeji má stíny.
Když balancuje mezi hrou a svým světem,
s motorkou v srdci, sní o tom létat letěm.
(REFRÉN)
Honzík, Honzík, srdce mu bije,
motor se šeptá, když vítr hvízdne v síle.
Ale doma čeká, manželka hned,
"Počítač už stačí, teď se jdi věnovat zen!"
(3. sloka)
Měsíční noc, motorka jak sen,
vydává zvuky, srdce v něm je ven.
Zvířátka spí, a on v tom snu,
na světlé obrazovce, má velkou šanci tu.
(REFRÉN)
Honzík, Honzík, srdce mu bije,
motor se šeptá, když vítr hvízdne v síle.
Ale doma čeká, manželka hned,
"Počítač už stačí, teď se jdi věnovat zen!"
(Závěr)
Honzík, ty víš, jak to máš vzít,
s motorkou a zvířaty, v srdci ten klid.
Ale občas zhermíš na počítačový ráj,
s manželkou po boku, to je vážně náš kraj!