Mtr4

Tázavé oči. ,,Já?“ ,,Ano, ty,
budeš odsouzen v obětí samoty,
když nemáš bydlení, pořádnou práci
a nestálý jsi jak tažní práci.“
,,Nemůžu užívat volnosti? Jaktože? Proč ne?“
,,Protože chceš-li se dobře mít, pak konto tučné,
nablýskané auto, vlastní byt v Praze,
jenom a pouze tehdy můžeš žít blaze.“
,,Ale já nechci šatník či vířivku, porcelán skvostný,
vždyť já si vystačím s obsahem svý krosny
na zádech a s tím co mám na sobě.
Štěstí a pohoda skrývá se v podobě
pro každého jinačí
a je mi líto, že můj klid v duši ti nestačí.“
Ale žiju jen jednou, snad padá na mě vina,
že po letech chci opustit roli “vzorného“ syna?
Hodit nohy do trávy a hlavu v nebe
a než přijdou závazky, být chvíli jen pro sebe.
Šak blbej nejsem, nepiju, nekouřím,
z toho co najdu, dobře si navařím,
ke spoustě věcem umím postavit se, líp než by se zdálo,
leč pro moji rodinu vždy bude to málo.
A ač věřím, že tvé pohnutky jsou čisté a ryzí,
zkrátka vaše vidiny o mě pro mě jsou cizí,
a tak tě prosím, vem na osobu mou jiný metr,
popřej mi štěstí a to tvé MTR.