Dalszöveg
(Sloka 1)
Na zahradě květ, ona září,
Její pohled — dražší než dary.
Marmeláda, dům a čaj,
Všichni si myslí — to je ráj.
Jen v srdci smutek, v duši chlad,
Štěstí už dávno nemá nazpět.
A v noci v kabaretu svítí,
Je hvězdou, jiná tam nesvítí!
(Bridge 1 — maska síly)
Potlesk a oheň v očích lidí,
Jen na mě pohled každý míří.
Já královna dne, já vládnu vám,
Vy jste jen prach, já sílu mám.
(Refrén)
Máma Romina — učitelka zpívání!
Máma Romina — všichni o ní mínění!
Máma Romina — marmelády královna!
Máma Romina — bez pochyb slavná!
(Sloka 2)
Ona je paní pro dvůr i dům,
Sousedé říkají — zázrakům rozum.
A v kabaretu masku dá dolů,
Žije svou pohádku — hodinu svou.
Pod světly září, reflektor svítí,
Je hvězdou noci, jiná tam není.
Ale když hudba přestane hrát,
V jejích očích je smutek zas stát.
(Bridge 2 — правда)
Potlesk a oheň, záře tmavá,
Ale ta scéna není má pravá.
Hořký je úsměv, sklenka vína,
Já vím, že jsem zas sama, jediná.
(Refrén — finále)
Máma Romina — učitelka zpívání!
Máma Romina — všichni o ní mínění!
Máma Romina — marmelády královna!
Máma Romina — bez pochyb slavná!