Jsme tu my dva, Štefi a Fíla, kluk v pytli a rakouská víla. Kdo ví jaká síla, přitáhla nás k sobě. A asi nikdo z nás netušil, Že už jsme v tom až po uši.
Ty chceš rychle děti, Já zas vidět svět, že nejsem muž pro tebe, je ti jasný hned.
Jako doprovod první housle nám hrály Chtíč a nejasné signály. Teď mě líbej, teď zas ne, plamínek vzplál a hned hasne.
Ležíme spolu, dvě nahé duše v slzách, né suše. A i když tvůj pohled ke smutku nutí, jsem rád, že necítím odmítnutí.
Dneska silně, brzy snad jemně, nechala ve mně stopy ta dívka z cizí země.