cesta za ním

Sedí v trávě, v klíně dítě
leží, leží mlčky,
na sny, naděj, cvrčky
spřádá sítě.
Tiskne jej pevně, až dýchat nemůže.
A i kdyby mohlo,
to by nepomohlo.
Nedýchá ani kůže.
Drží dál, tělo jí pláče,
slzy skrápí tělo,
mění barvu jeho,
slábne jak bez matky ptáče.
Poslední kapka, poslední nádech.
život uběhl jak bílý vlk,
když ostří protlo krk,
prolomí se v zádech.
Míří za ním.