Kuba a Malwi

Kuba spěchá do práce,
končí tady legrace.
Do kanceláře pro plán vletí
a hned myslí si, však počkejte mé děti.
Plán splníte, kdybych sám dělat měl
a laskavě vás prosím, bez reklamací bych to chtěl.
Kdo poslouchat má potom ty řeči,
to vždycky už mám svoje uši v křeči.
Ale co, alespoň mam trénink, který potřebovat budu,
až pod Malwinčiným pantoflem budu.
Zatím však žiju jenom prací a chystám se na slavný den,
pak s hlavou v oblacích už budu žít jen.
Takže milý ženichu poslechni si naši vizi.
My přejeme ti, ať úsměv z tvé tváře nikdy nezmizí.
Ať společně ruku v ruce kráčíte na společné cestě,
ať celé své srdce věnuješ své nevěstě.
A ty milá nevěsto, přijmi to srdce jako největší dar,
sama cítíš, jak velký z něj vychází žár.
A na oplátku dej mu do dlaní to svoje srdíčko,
i když se teď chvěje maličko.
Tak jako k zimě patří sníh,
tak jako k moři pěna,
jak ke štěstí patří smích,
tak patří k muži žena.
Tak jako k nebi patří mrak
a usmíření k zlobě,
jak k srdci láska,
tak patříte Vy dva k sobě.
Přejeme vám z celého srdce šťastnou společnou cestu životem.