Víla

Jsme tu my dva, Štefi a Fíla,
kluk v pytli a rakouská víla.
Kdo ví jaká síla,
přitáhla nás k sobě.
A asi nikdo z nás netušil,
Že už jsme v tom až po uši.

Ty chceš rychle děti,
Já zas vidět svět,
že nejsem muž pro tebe, je ti
jasný hned.

Jako doprovod první housle nám hrály
Chtíč a nejasné signály.
Teď mě líbej, teď zas ne,
plamínek vzplál a hned hasne.

Ležíme spolu, dvě nahé duše
v slzách, né suše.
A i když tvůj pohled ke smutku nutí,
jsem rád, že necítím odmítnutí.

Dneska silně, brzy snad jemně,
nechala ve mně
stopy ta dívka z cizí země.