Narozky

V Kunčicích pod Ondřejníkem,
v lednu, mráz až praští,
v roubence u lesa dneska
se slaví, jak se patří.
Kamna praskaj, les se dívá,
sklenky cinknou raz dva tři,
kdo dnes s náma nepaří,
neví, o co přichází.

Už jsme starý, ale chytrý,
záda bolí, hlava lže,
ráno skřípem jak ta roubenka,
večer pijem jak za mlada, že!
Káťa třicet, Rošta pětatřicet,
mládí mává z dálky – čau,
ale dokud pálenka teče,
tak se stáří… zatím neřeší, wow!


Někdo tančí, někdo sedí,
někdo hledá, kde má hlas,
někdo tvrdí: „Dám si jednu,“
a má v ruce pátou zas.
Smích se nese přes celý les,
sovy mají noční šok,
kdo chtěl jít spát už v deset,
ten to dneska prostě vzdal a s oslavenci drží krok.

Už jsme starý, ale chytrý,
záda bolí, hlava lže,
ráno skřípem jak ta roubenka,
večer pijem jak za mlada, že!
Káťa třicet, Rošta pětatřicet,
mládí mává z dálky – čau,
ale dokud teče borovička,
tak se stáří… zatím neřeší, wow!


Rodino, díky, že jste tady,
že s náma držíte tenhle směr,
bez vás by tahle oslava
byla jen chata, les a propitý večer.
Tak připijem ještě jednou všem,
co dorazili bez výmluv,
za vaši účast vděční jsme,
není to žádný protimluv.