Konec

Je to strach co mě drtí
Strach z konečné smrti.

Co bude potom, co bude pak
Až zhasne zrak a v černý frak
Oděn ve dřevěné rakvi
Kdo řekne mi, kdo tak ví?

Vypluju na oblak z těla ven,
Nebo v objetí dvanácti panen,
Zpytovat před branami vinu,
Či s Tórem popíjet medovinu?

Jaký výhled osud mi klohní?
Věčné svázaný v ohni
Za to že nic nedělal jsem si z daní,
Nebo jak nepustil jsem sednout starou paní?
Nebo jen bezčasá tma, úplné nic
Největší utrpení bez hranic.

Tak kdo má pravdu, co mě čeká?
Kde skončí vědomí, duše člověka?
Konec každým dechem blíž
Ať jsi dole nebo výš
Ať jsi vzhůru nebo spíš.

Snad až nadejde čas konečný,
Dokážu být v klidu a vděčný
Za všechno co mohl jsem mít,
Cítit, vidět, prožít

Třeba taky pocítím teplo
A uvidím .... To světlo