hlubina

Po temném mrzkém panství kráčí,
před údělem svým krčí se mračí
po půstu žvanec, hostinu ráčí,
ruka pevná jak stisk račí.
Za svou volbu smrt smrtí ručí,
při výběru svém skotačí si mručí.
V temném háji smečka vlčí vrčí,
na svém oři jede smrti kočí,
nasáklý krví, strachem, močí,
umrlec v rakvi krčí se, mlčí.
Naše mysl s duší sloučí se, loučí
život pomíjivý plamen loučí.
zármutek vina, žal pozůstalé mučí
slzy padnou na zem, hlučí si hučí.
Každý smutek jednou skončí, život líčí,
jak když jelen sdrásá zjara své lýčí.
tou dobou na hrobě život žije, zeleň klíčí,
holou hlínu zahalí jetel, květy, mlíčí.
Jednoho dne zaroste k nepoznání,
však stále tam bude,
tak, jako naše vzpomínky