Dědouš

Na pusu rtěnku, sukýnkou z ramínka,
Chystám se sbalit dalšího tatínka.
Hledání muže, může být dědeček
Hlavně když pozvedne můj seschlý věneček.
Takoví chlapi snadno se svádí,
Se mnou zas přijdou si plní sil, mladí.
A i když v puse není zub jediný,
Já prostě letím na řídký šediny.
Určitě hodíme se k sobě jak Hele a Jú
Normálka? Ne. Dedy išjů.
Potřebuju oporu vyžilého kmeta,
Který má za sebou dlouhá léta
Na tomhle světě. Všechno viděl
Všude byl. Teď by už sice jenom seděl,
Ale není se co divit. Co týden viróza,
Osteoporóza, artróza, skleróza.
Už dekádu ležák, neva ne?
Vždyť s modrou lentilkou zas povstane
I když ne na nohy.
Sice se pobrindá, Ale zas věz,
Že v ruce stařeckej třes
Umí potěšit nejednu paní,
Hlavně, když umí to i ze spaní.
A když ho při cestě do koupelny minu,
zkouknu plínu, utřu slinu
Než sjede z jeho měkké tváře
Kde vykreslí další flíček do polštáře.
Před zrcadlem si říkám,
Proč to vlastně dělám?
Co u toho starce vlastně hledám?
Mám na výběr nebo nemám?
Možná vyčtu to z hvězdiček na nebi,
Jaké přesně mám z dětství od táty bebí?
A Tak než zvládne mladého muže moje ručka,
Holt budu vedle svého vypadat jako jeho dcera nebo vnučka.